Z deníku Endery(TSR)

......Magie není síla magie je vedění síly.....
To mi říkával dědeček Stratosphitelenus po absolvování Větrného Učení,jak to rád nazýval, ve svých 15ti letech. Býval to vznešený mudrc a mistr svého kovářského umění.
Pamatuji si ho z dětství jako malou, plnovousou, propocenou postavu sedící v kovárně nebo knihovně mezi lektvary.

Pochopení tohoto sloganu i spousty jiných nejen od něj mi trvalo léta.

Často sem od chvíle proniknutí do magie temných měla neklidné sny plné ohavných scén,popisující rozmašírování pomocné zvěře v ohradišti spolužáky v hodinách.
Ewellin Tarroth(matka) mě před těmito lidmi vždycky varovala a byla ráda když sme mohli společně zdokonalovat můj nemotorný magicky talent. Vždy se oblékala do jemných dlouhých šatů vytkávané z pavoučích sítí. Měla mnoho druhů stejného typu ale každá svůj jedinečný vzor. Vždy z ošacení šlo vyčíst kam se chystá nebo jakou dnes má náladu. Tvář měla půvabně jemnou a vyhlazenou jak měsíční svit. Oči pronikavě modré. Jakobych se dívala do čisté tůňky. Já měla oči po otcovi Rolgraeovi Tarroth. Tmavé a neklidné. Otec býval stále na cestách a vracel se jen jednou za několik let.

To už mi bylo 18 co jsme měli opět představení pro sousedovic rozmazleného synáčka k jeho 11tým narozeninám. Tentokrát bylo výjimečné tím, že mi EWE dala svitek návratu který jsem hbitým slovem uměla přečís.I pro mne to tentokrát bylo překvapení. Místo několika řádků dlouhého kouzla jsem na něm nalezla jen pár slov. Představení mělo končit tímto hlasitým předčítáním. Ale hle. Aniž bych se stačila nadechnout a říci první slovo už sem četla druhé i třetí...

Co se dělo dál na našem panství nemám potuchu. Obratem sem měla kolem sebe trh obchodníku v naší vesnici. Panství bylo daleko několik minut pěší chůze, proto sem neváhala a rozeběhla se k nejbližšímu obchodníkovi a za poslední našetřené Adeny zakoupila tuniku nejlevnější co padla pod ruku aby mě kolemjdoucí i dobří známí nepoznali. Touto příležitostí sem měla v rukou vlastni osud. Následné sem navštívila Radu vesnice která sídlila v domě s dlouhými schody. Byla to příležitost jak se na nějaký čas odchýlit z domova.
Z doslechu kolujících ve vesnici (sou to jen staří blázni co znají jen báchorky a ostré jazyky co tě pohybem oka odbudou)sem usoudila že tam bude nejmoudřejší zajít a dozvědět se více o okolním světě. Touha poznání mě táhla jak vůně orchidejí kupředu.

U dveří sem zůstala překvapená stát nad vyrytým nápisem na prahu. na levé straně stálo NEPŘÍTEL PORADÍ,PŘÍTEL POMUŽE a na pravé straně LEPŠÍ CHYTRÝ NEPŘÍTEL NEŽ BLBÝ PŘÍTEL. Jaké ponaučení se v tom skrývá? Kdo to napsal? Během chvíle se zezadu začali ozývat dopadající kroky na několik prvních schodů. TAKOVÝ DUSOT …TO JE SNAD NĚJAKÉ ZVÍŘE…..pomyslela sem si. Nechala sem nápis nápisem a schovala se za levý roh do místnosti. Strachy popadajíc dech že mne někdo poznal z vesnice zahlédl sem krok za krokem couvala a podařilo se mi schovat ještě za jeden roh tak že mě přicházející s pochodní hned nemohl spatřit. Do místnosti padla oslňující záře červené pochodně. Foukl jemný vánek a zhasla. Stihla jsem zahlédnout jen lidskou postavu v težkém ohozu, když se ozvalo hrubým navztekaným hlasem: ……..UŽ ZASE?................TO JE VÁMI TAK TĚŽKO POCHOPITELNÉ ŽE NIC NEVIDIM? Ihned se seběhla ostraha, nejspíše z obchůzky, a doprovodila člověka ze schodů. Následoval je stařešina ve fialovém kápí s prapodivuhodnou zlatou holí s hrubě vyrytými stříbrnými symboly. Jemně jsem nakračovala kupředu se podívat o čem povedou diskuzi. Kroky mi však přišli těžkopádné a dojít ke dveřím bylo skoro nemožné.
………..VRAŤ SSSE…..se ozvalo syklavým hlasem jen pár metrů zamnou…….CEEEELOU DOBU TĚ POZORUJI……….KDYŽ DORUČÍŠ TUTO SSSSPRÁVU ELFCE STŘEŽÍCÍ VCHOD VESSSSSNICE….POMLČÍM O TVÉM PŘÍCHODU….. jako by mi něco říkalo že mě zná nebo že je to jen dobrá příležitost jak se dopídit k mému cíli. A v mé situaci to bylo nejlepší řešení. Obsah svitku s fialovou pečetí mě zajímal, ale jeho otevření a přečtení by jistě spustil nějaké kouzlo. Sebrala jsem jej bez odseknutí a s ohlednutím, sem zamířila podél okraje vesnice k východnímu vchodu do vesnice. Elfka v černo-zelené lehké zbroji pokrývající vzory, které mne vždy uchvátili, mi však nečekaně obratem dala odpověď jako by již nějaký čas na ten dopis čekala. tak sem jak poslíček běžela zpět. Při návratu jsem ve vesnici ještě spatřila jak se pře stařešina s neznámou osobou o kousek nějaké černo-zlatavé suroviny. Ach ta drzá zvědavost. Třímajíc svitek sem se nachomítla jen pár kroků od nich. Zaslechla jen debatu o množství a ceně. A mou neopatrností si stařec všiml svitku, nedbaje na trpaslíkovu řeč mi naznačil abych počkala nahoře a kývl na ostrahu. A SEM V KAŠI. Lehkooděnci doběhli a doprovodili mne až k poslednímu schodu nahoru, kde mne dále nepustili. Tam ani zpět. Zanedlouho přišel stařec a poprosil mne bez váhání o onen svitek se slovy. ……..NEVÍŠ ČEHO JSI SE DOPUSTILA…TO CO TI NAMLUVIL NEMÁ ŽÁDNOU HODNOTU… PODEJ MI PROSÍM KOUZELNÝ SVITEK........celá zmatená z daných situací jsem zachovala klidnou hlavu a spustila na něj vyjednavačskou lest,protože dopis nepatřil jemu do rukou a stála jsem si za rozhodnutím první osoby.
Debata s nim se táhla několik minut jelikož mne celou dobu ne a ne pochopit..ale čím víc sem se pouštěla s ním do hovoru tím více mě měl přečtenou. A nakonec navrhl kompromis. Za dopis doručený elfce u brány obdržím menší obnos a kouzelnickou hůlkua tento mohu tedy dát tomu komu náleží.

Tímto sem se dostala do koloběhu události o kterých sem neměla potuchy a jen doufala že je to za správnou věc. Odměny nebyli vysoké. Někdy jsem obdržela jemně vyšívané elfské kožené rukavice , jindy zas jen několik lahviček k rychlejšímu vyřízení doručení, nebo menší obnos na živobytí. Později již byl stařec i ostatní členové vedení rady konkrétnější a vše se vyjasňovalo. Také sem při těchto úředních jednání, jak bych nazvala, sem tam zakopla o prácičku pro kováře i menší přivýdělek pro strážné.
Ve městě jsem strávila přes 5let a vše mi vyhovovalo. Ochota spoluobčanů i vědění rady pro mne bylo zajímavé a poutavé. Hlavně sem se cítila svobodná a neohrožená.

V jeden čas když sem získávala ze škodné v okolí vzorky pro obchodníky a moc mi to nešlo se nademnou pousmál kolemjdoucí pocestný.Měl ve tváři skrývající pod kápí zářivý elfský úsměv. Vlasy dlouhé šedé se stříbrnou ozdobou květiny nad levým uchem,když shodil povětrnostní plášť. Ač vypadal mladě jeho ruce byli hrube od práce a několik vypálených jizev když si vyhrnul rukávy, aby si krásnou černou róbu neumazal s bílými mě neznámému symboly, napověděli dlouholeté bitvy.Přiskočil ke mně, pomohl a řek že za řekou a hory ke kterým se sem se jestě nedostala se nalézá mnoho podobných odvážlivců jako já s velkými cíly, chamtivci, otrapové, mazánci. Všichni se zdokonalují ve svém učení plní své zájmy a koníčky, předhánějí se a ti nejlepší spolu bojují se ctí a hrdostí a zkoušej a zlepšují své nedostatky………CHVÍLI SEM TĚ POZOROVAL……řekl…..TVUJ TALENT SE NESKRÝVÁ V MEČÍ A STÍTU….NEBOJ SE TOHO ČEHO TĚ UČILI….dále mi popisoval mnoho nových a zajímavých věcí které se mohu doučit když absolvuji několik dalších zkoušek. Že mohu ovládat více typů kouzel větru……..TEMNÁ MAGIE JE SÍLA POCHÁZEJÍCÍ Z TVÉHO RODOVÉHO NITRA….A POKUD SE JI NENAUČÍS OVLADNOUT ONA OVLÁDNE TEBE….okouzlená darem i slovy mi zmizel mezi stromy na západě…dlouho sem za ním koukala….a říkala si kdepak je jeho konec…...opravdu je to již mnoho let, na něj nelze zapomenout…je to 1. osoba která se mi vryla do paměti a která mne popošoupla dále v mém odhodlání a chuti po průzkumu. Před překročením hor a řeky jsem navštívila jako každou poslední noc v periodě domov abych informovala rodinu o svých úspěších a plánech. EWE ze mne byla nadšená, ale v oku ji byl vidět i smutek a obava o mé zdraví. Dala mi požehnání a náhrdelník pro štěstí. Rozloučila se i s ostatními vesničany s nimiž jsem se spřátelila při západu slunce, jelikož noc je klidnější ošacená černo-šedou tunikou se vzory naší vesnice a menším obnosem od pocestného, několika magickými i obyčejnými šperky, které sem schovávala a dalšími potřebnými věcmi na cestu, jsem vyrazila.

Potkávala jsem mnoho nových tváří.nové umění popisované ze slov pocestného. Také jsem narazila na plno nových nebezpečí skrývající se nejen v trávě a mezi stromy. Neznalá obchodník podmínek v jiném kraji jsem častokrát více prodělala než vydělala. Proto dobrosrdečnost a má ochota mne držela mezi nižší vrstvou, ale tou dobrou.

Za několik další let jsem poznala pár vesnic,obyvatele v nich a okolí kolem jsem měla prozkoumané křížem krážem. Úkolů v tak velkém světě bylo mnoho a některé jsem odflákla a jiné vůbec nedoručila. Učení nové magie mi nedělalo problémy. Mistr učení mi však při odchodu sdělil……JSI DOBRÝM ŽÁKEM A MYSLÍM ŽE I DOBRÝM UČITELEM….sklopila jsem oči k zemi jemně rudá v tváři s díky se uklonila a popřála i jemu mnoho úspěchů.
Svými ač pomalými tak silnými kouzelnými údery jsem nejednou ochromila dravou a krvežíznivou stvůru. OPAKVOÁNÍ MATKA MOUDROSTI mi tkvělo v mysli. Letěla jsem se svým uměním jak peří ve vichřici. Někdy sem měla pocit, že ovládá mě, než já je.

Dostat se mezi zmiňované dobrodruhy a spolupracovat s nimi bok po boku bylo mým cílem. Potkávala jsem různé sbory/spolky (lidí elfů a ostatních ras) nebo jak se tomu z odborné literatury také říká KLANY. A napadlo mne že s několika osobami potkávajíc často a se kterými se vydávám na cestách za úkoly a dobrodružstvím, by jsme mohli vytvořit taky takovou menší rodinu. Myšlenka se mi z hlavy neztratila, jen jsem nejdříve ono uskupení chtěla vyzkoušet. Navštívila jsem 1.klan ale cílevědomost některých lidí byla opačná,jiných zvrhlá ostatních a pitomá. Bud jsem měla opravdu jiné chápání doby nebo úředníčkování v naší vesnici mne poznamenalo vůdcovskými schopnostmi a koukat na věci s nadhledem.

Když jsem byla při další cestě u Dionu, potkala jsem starého známého jenž mi nabídl pomocnou ruku v klanu. Urostlejší , hezčí a také chápavější než před časem. Již nějakou dobu o mém tápáni klanovém věděl. Shodli jsme se téměř jako vždy na směru cesty a konci našeho několika denního putování. Měla jsem po ruce opravdu šikovného a silného bojovníka. A po jeho boku jsem se cítila opravdu bezpečněji. Jeho oblečení a výbava ve vaku mi trochu připomínala situaci ve vesnici před mnoha a mnoha lety.
V půli cesty po pár dnech jsem ho však musela opustit. Při noční hlídce, kterou jsem kvůli svému dobrému zraku měla vždy já, jsem se únavou opřela o štít a upadla do vzpomínek. Ráno se probudila odpočatá avšak s vědomím že jsem zapomněla navštívit po cestě hlídače v místních katakombách a vyzvednout si u něj Scroll, za který lze vyměňovat plno užitečných věcí. Jen kdyby ty užitečnosti vymýšlel také někdo jiný než trpaslík. Neměla jsem ráda jejich tvrdohlavost. Jinak byli nemotorně roztomilí.
Nebylo to moc daleko. Jen to nebezpečí které tu číhalo bylo pro 1 temného mága přespříliš velké. A jen co jsem udělala několik stovek kroků. Zaslechla jsem neznámý skřehotavý křik………….AAAA …UTÍKEJTE…… VRAH!!!!!….jen jsem se ohlédla a do lýtka se mi zabodl dlouhý šíp s červenými perutěmi. Nemotorně jsem padla na šedý hranatý kámen. Jako by jen čekal na vhodnou příležitost kdy se oddělím od mého ochránce. S bolehlavem jsem se probrala omráčená a oslabená na cestě. Stál nademnou nějaký temný elf říkající si shilien elder a vedle něj věrný bojovník. Elf mne ošetřil a kamarád mi pomohl na nohy. Ptala jsem se jich co to bylo zač ten VRAH. Mávli jen rukou řekli dvouhlasně…..ODMĚNA 500K ZA JEHO KRK…. Následně bojovník dodal…..A PROČ HO NIKDO NECHYTÍ? JE HBITEJ JAK JEHO SIPY.A TI CO BY HO DOHNALI JIM ZA TO NESTOJI.Po odpočinku mi darovali pár lektvarů na cestu a povolili v pokračování.

V katakombách jsem úspěšně obdržela Scroll a kamarádce, se kterou jsem si vždycky ráda popovídala pomohla a ona mi rady opětovala, jsem navrhla kruh přátel s fighterem. Jeho KLAN se mi však taky moc nezamlouval. Protože on jediný a nový neznámy elf mi přišli jako jediní co by stáli za hřích. Ani jejich leader nevěděl kde mu stojí hlava. Pár měsíců nato se sešlo několik přátel a přátelé jejich přátel a vybudovala jsem Stříbrné nájezdníky. Složili jsme věrnostní přísahu a do společného pytle jsme hodili několik potřebných surovin a Aden na horší časy.

Prokopávali jsme se společně jak obchodními záležitostmi tak se starostmi osobními i všedními. Párkrát jsem vyvěšovali na sloupky u obchůdků ve vesnicích a městech, které jsme navštívili, informaci a požadavky o stavu a dění v našem okruhu. Své velení jsem kolikrát přecenila i párkrát podcenila. Nejeden cizinec co k nám zavítal během několika dní odešel. Úplně jsem se v nich viděla sama. Nenašel takovou podporu jakou potřeboval. Ale co jim nabídnout než dobré slovo pomocnou ruku krásné dlouhé večery při básních a povídačkách a vzpomínkách? Společný vak několik let na nás koukal černým dnem s pár drobnostmi a delší dobu také se surovinami a materiály, které nebyly nikdy využity. A abychom mohli každého ošatit do barev našeho klanu bylo stále třeba vybírat od každého menší počet Aden. Někteří zájemci také měli vyšší požadavky. tzv. přiřazení k ALIANCI.
Po menší poradě s nejchytřejšími a nejmoudřejšími z nás jsme přijali nabídku nejedné aliance, však vědění aliancí kolikrát bylo vyšší než vědění naše. Proto jsme při ohodnocení a spoluprácích neuspěli.
Znalosti menších okruhů jsem ovládala z vesnice od naší RADY. Tak pro znalosti o velení při složitějších nejen bojových situací nejen při velkém počtu po boku věrně stojících přátel jsme všichni společně šli složit zkoušku, která měla vést k rozvoji SR. Úspěch moc oslavován nebyl, jelikož náš bojovník byl málem zabit při dokončení mě neznámou silou.

Tento vývoj nám opět pomohl k prozkoumání několika dalších aliancí.
Stříbrníčci jak sem nazývala své oblíbence ve svém nitru přicházeli i odcházeli.
Každý letní slunovrat jsem navštěvovala rodinu při doručení havranovy zprávy od EWE. Tentokrát zpráva nedošla. S obavami že místní divocí orci se spolčili s tupými gobliny a napadli vesnici jsem předala velení své nejlepší přítelkyni, která vládla jinému typu temné magie a vydala se do rodného údolí. Tam mi osedlali nejlepšího černého hřebce a musela jsem pokračovat v cestě na západ až k neprozkoumaným břehům oceánů. Zde byla EWE uvězena v karanténě. Dlouhou dobu jsem u ní strávila po boku. Nemoc byla i nejvyššími clericy nevyléčitelná. Tělo oslabené leželo bezvládné někdy i několik dní. A když sem tušila, že se probudila na pár hodin, zůstala jsem se slzy ležet na jejím lůžku. Poslední dny kdy už EWE párkrát spatřila ve svých snech jednorožce si semnou povídala o svém dětství a o mé budoucnosti. Nikdy na její slova nezapomenu. Celkem po půl roce a několika dnech co sem u ní strávila už neprocitla. Položila jsem jí okvětní lístky tulipánu na víčka a se smutkem se vrátila do kraje svých společníků.

ČAS VŠE ZAHOJÍ…mi říkávala EWE. Je to pravda i není. V dění všech zlých i dobrých situací kolem SR člověk pozapomene, ale nastane chvilka samoty nebo vzpomínání a odeberu se od ostatních do stanu či chatrče a uzavřu se do sebe a čekám na příležitost kdy mohu otci vyčíst, že se o matku se těžkých časů nepostaral.
Několik let barvy SR šatilo mnoho statečných dobrodruhů na které rádi vzpomínáme. A ještě delší dobu jsme tyto členy postrádali a někdy chřadli natolik, že nechybělo mnoho a společenství by ani neexistovalo. Však naše nová velitelka vždy věděla za jaký konec se má zatáhnout a my jsme nikdy neodsekli a drželi při sobě.
Od dob, kdy do kruhu vstoupilo několik léčitelů a podpůrných čarodějů v krásných ohozech, hodnota SR a známost krajová popovyrostla. Za nimi následovalo období plné úspěchů a společně s těmi i několik neúspěchů. Našla jsem si mezi některými nové oblíbence se kterými ráda chodím na povídačky k plápolajícímu ohni nebo na břehy jezer.

Často bývám i několik dní mlčky zamyšlená nad ztrátami i přínosy nejen osobními. Však při každé žádosti o radu či výpomoci jakéhokoliv dobrodruha ze SR nebo ALIANCE(Together),kterou jsme také vytvořil k dalším rozvojům, se vynasnažím podat pomocnou ruku.
Často chodím ošacena v bílo-šedavé róbě, která mi propůjčuje energetickou hodnotu a umožňuje snazší kouzlení. Od dob kdy mě překvapil VRAH nosím štít, který si vždy ráda opravím a vylepším, jelikož se stále více setkávám s těžšími drtivými zbraněmi proti sobě.

Před několika periodami se zasnoubila a následně vdala má nová velice hodná kamarádka. Svatební průvod i hostina překvapení pro pozvané jsou nezapomenutelné. Všichni měli společenskou náladu a vyzývavé oblečení u některých jistě započalo dalšími dobrými vztahy. Pozvánky byli poslané i našim konkurentům i přidruženým klanům. Od té doby sem pochopila rytiny na prahu ve vchodu v DE vesnici. 1. dojem může být rozhodující jen pokud druhá strana je upřímná.